"Ich bin Ausländer und spreche nicht gut Deutsch.."

V předešlém článků jsem psala o předodjezdovém chaosu a jak vlastně celý výlet dopadl? Nu prosím, čtěte.

S maminkou jsme vyrazily za koupačkou, ale proč to neudělat lehce, když to jde složitě, no ne?
Raní hrabošení, padání věcí, vrzání dveří, a tak dále a tak dále. Vůbec sem se na tu sobotu nevyspala dobře. Protože NĚKDO, si tak říkajíc, spokojeně odfukoval. Vlak nám odjížděl v osm hodin, jednu minutu.
Proč sem k sakru ještě za deset minut osm, stála na chodbě a šněrovala boty. Nic na plat, s čepicí spadlou až na nos, šálou omotanou okolo pasu, namísto krku a rozevlátým kabátem jsem utíkala na vlak. Proklatě, nechala jsem doma eura, není cesty zpět!

Vlak jsme stihly. Uf. Mamka šla napřed. Je asi víc uvědomělá. To jsou ty životní zkušenosti, ty vás prý naučí.

Cesta vlakem, na místo ODJEZDU trvala necelou hodinku. Pak nějaká ta káva na benzinové pumpě /nojo, nejsme žádné zbohatlice, to víte/ a nákup v Lidlu - sváča . Tam jsme také čekaly na zájezdový autobus. Všechno proběhlo v klidu, všechno jsme stihly. Jen ten autobus už tu měl deset minut být. Byla to chvíle - buď a nebo.

Nakonec ale přijel! Jupííí, málem nás sice přejel, protože pan řidič byl nerozhodný, na jakém místě si to zastaví a tak jsme vedli takový protislalom. Nástupovát!

"Dobrý den, jmenuji se Markéta a tohle jsou naši páni řidiči Antoši." Cože? Černoši? A jak že se menujou. "Já vás teď obejdu a každému vám nabídnu bonbon." Tak fájn. Bonbony já ráda. :) .. ale ne tyhle :/ ty dostává táta vždycky na Josefa a jsou ve špajzu celý rok. Ale přece jenom jsem si jeden vzala. Ale ta pani předemnou si nabrala celou hrst. Češi.

A MY NABRALI SVODIDLA! (předním nárazníkem. v zatáčce)- chlape co blbneš, cucej bonbon a řiď!

Cesta byla klikatá. Asi v její půlce začala příjemná slečna průvodkyně, Markéta, svůj výklad. Začala mluvit o Pasově. Mluvila o něm hezky a zajímavě. Když tu řekla: "..a teď bych se vás ráda zeptala." Zbystřila jsem. Ona se mě bude jako na něco ptát jo? Jako teď. Ježiš, ať to nedělá..  .. ".. budu reagovat na vaše zvednutí ruky, nevykřikujem." Hmm.. připomíná mi to něco. Teď snad ještě dostanu poznámku.. Ještě že sedí vedle mě. Kvízových otázek na nás měla slečna Markéta připraveno spousty. Mnohem komičtější však byly "..exkluzivní" ceny za správné odpovědi. Tak například publikace - Průvodce Tuniscem, Povídání o Maďarských lázních, Průvodce po Bulharsku, Cyklomapa Jihočeského kraje,.. ale taky skleněnou kuličku, nebo horskou sůl - s JODEM. /fakt špetku, asi doma odsypali/. Bavila jsem se. A účel to splnilo. Někdo vyklidil knihovnu a police, a poslal to dál. Taky způsob, no.

Na zastávce u Německých hranic, konkrétně u benzínové stanice vedle městyse Strážný si slečna Markéta otevřela svůj vlastní občerstvovací kiosek, na odpočívadle. Nabízela cestujícím ořechovici, mandlovici a hánackou slivovici. "Je to zadarmo, táto!". Co jsem tak koukala, někdo si šel i třikrát. A já se bála, co ještě přijde za jobovku.

Tramtadadá - lázeňské městečko Bad and Fussing - Europa Therme. Vystupovat!
Slečna nám popsala kde a co je, jak se tam dostaneme, jak pracovat s čipem, který dostaneme a kdesi cosi. Jenže když jsme stály frontu na průchozí turnikety, tu se ozvalo "Alles fogle mir!" Nebo tak něco a mávající chlápek nás vykázal směrem na schody. To hoří nebo co??

Skupina v čoudu, my v čoudu, chlápek v čoudu a nic nevíme. Po delší chvilce jsme všechny objevily. Hurá! Rychle jsem si odchytla slečnu Markétu, která byla celá zmatená - snad ještě víc než já, aby mi vysvětlila, co se děje. Aha, takže my jsme vlastně jen v jiných šatnách, a vlastně nic z toho co jste nám říkala neplatí a pak vlastně máme jít dolu a nosit s sebou jak klíček, tak vlastně kartičku, ...jojo jo inu dobrá. "Ano, v župánku půjdete dolů." - Cože?? A kde jako teď seženu župan? Báječný.

Z té druhé strany budovy jsme se vymotaly celkem brzo. Prošly jsme v plavečkách kolem lidí v zimních bundách a botách. (prostě jak magoři) - Taky jsem omylem vlezla nějakému pánovi do šatny. Říkám omylem. Ale hurá! -> Vidím vodu, bazén. YES. Hodně bazénů! YES, YES!  Ještě záchod. - Stojí tu nějaká babi, tak co, jdeš babi nebo ne? Tak říkám:"Kommst du nicht?" - odpoví mi něco ve stylu "Můžete jít pršet." To jsem si tak přeložila a tak jdu na věc. Doprdele - kdo tam dal tu hadici, přes kterou jsem zakopla. Usměji se a pokračuji dál. Následně nevidím už nic, nýbrž se ztrácíme. Já i mamka, hodinu se hledáme v prostorech termálů. Nakonec jsem objevila já ji! Nejprve boty, pak její hlavu, ve vodě.

Jupí, je tady divoká a řeka a je fákt divoká. Ztrácím se podruhé. AU.. Něco mě praštilo do obličeje. Chytám objekt ve vodě a co to nevidím. Klíček. Mé sociální cítění mi říká, že bych ho měla donést na recepci a třeba ztrátci ušetřím těch 20 Euro, což je pokuta. "Do you speak English?" ... snad jo ne, je to tu multikulturní..  "I found the key. Now. It was in the river. I have to run back." Usměju se, ukážu na svou garderovu (vuala zelené plavky a das ist alles)  hodím po mladíkovi klíček, otočím se na patě a utíkám od těch kabátců pryč. A ty dlaždičky kloužou. Jauvajs. 

Pak už to bylo moc příjemné :). Až na toho pána, co mě pořád sledoval. Lepil se na mě a záhadně se objevoval všude, kde jsem byla já. Samozřejmě jsme si daly Bavorskou klobásu, a číšník uměl i česky. Kouřily cigarety v plavkách - venku! Využily sirné lázně. Infra záření a lebedily si ve vířivkách. A o tom, jak to vlastně večer celé dopadlo, kde jsme nespaly, nebo spaly a jak jsme se dostaly domů, zase zítra.

Všemi deseti doporučuji však termální lázně Bad and Fussing.. pokud tedy nejste smolař, jako já.


A jestli jste dočetly až sem, tak vás obdivuji.

Tady se usmívám na pána, co mě chtěl vyfotit. .. A já zaperlila :" Danke schon! Du bisz suS. Aber ich habe Fotos. Es ist sicherlich schon." ách jó.

          

alles gute .. Twisteđ